O dřevu:
Nejpoužívanějším materiálem v řezbářské práci je lípa. Jde o dřevo velmi měkké, stejnoměrné a dobře drží detail, nebortí se.Tabulka tvrdosti používaných listnatých dřev:Velmi měkké: topol, vrba, lípa (kromě lípy jsou tato dřeva až příliš měkká a trpí hnilobou, topol navíc tupí nástroje)
Měkké: olše, jírovec
Středně tvrdé: kaštan jedlý, platan, líska, jilm, javor, bříza
Tvrdé: třešeň, višeň, švestka, jabloň, hrušeň, ořešák, jasan, dub
Velmi tvrdé: akát, habr, zimostráz, škumpa (z těchto dřev se řeže jen výjimečně, jsou příliš tvrdá, spíš se z nich soustruží)
(Samozřejmě i další druhy dřev lze využívat, uvádím zde pouze ta dřeva co se využívají obvykle, a vyskytují se v Čechách).
Jehličnany jsou pro jemnou řezbu nevhodné, jsou velmi dobře štípatelné (až moc) a mají nestejnoměrně tvrdé dřevo, střídají se měkká a tvrdá léta. Navíc mají vysoký obsah pryskyřic. Tyto vlastnosti se nehodí pro jemnější sochařskou práci, ale dají se zajímavě využít při povrchových úpravách. Mořením zvýrazníte kresbu let, opalováním a kartáčováním získáte plastickou strukturu.
Nezastupitelné místo mají při výrobě hraček, ať už jde o štípané holubičky, či vyřezávané hračky, nebo tradiční výrobu „Kralických betlémů” z máčeného smrku (řezba nožem) www.kralickebetlemy.wz.cz. Nebo pro výrobu hudebních nástrojů. Nejvíc jsou však využívané truhláři. Pro velké plastiky z kmenů, kde není potřeba hladký detail můžete jehličnany použít, jinak je však nedoporučuji.
Řezbář obvykle pracuje se suchým materiálem, výjimkou jsou velké plastiky. Práce za mokra má tu výhodu, že dřevo je měkčí, dobře se štípe, ale dokončená práce pak vysychá a popraská, částečně se tomu dá zabránit hlubokými zářezy do masy dřeva (až ke středu kmene), tím se povolí pnutí, prasklin je pak méně. Sušení má být co nejpomalejší, drobné praskliny se ale stejně vytvoří. Po vyschnutí se dají zářezy vysadit stejným dřevem, praskliny zatmelit.
Oproti tomu suchý materiál už by neměl praskat, je vhodný pro práci kde je třeba detailů a hladkého povrchu.
Pro správné sušení materiálu je třeba vybrat dřevo rovné, pokud možno bez větvení. Kácet v zimním období kdy není ve stromu míza a po skácení okamžitě dřevo zpracovat. Nejideálnější je rozřezat materiál na fošny, ty nejlépe schnou (za dopravu a nařezání ale dáte nemalé peníze, sušte v dobře vyrovnaných hráních). Pokud jde o drobné množství, můžete materiál pouze rozříznout nebo pomocí klínů rozštípnout napůl, tím povolíte pnutí, které při vysychání vzniká a materiál už nebude tolik praskat (u opravdu velkých kmenů štípejte na čtvrtiny). Pokud chcete řezat z celého kmenu, můžete ho po usušení znovu slepit (pokud necháte materiál vcelku, vždy bude mít hluboké praskliny). Velké sochy se dnes také dělají z lepených fošen, materiál je pak naprosto bez kazů, bez prasklin a v jakékoliv velikosti, je tam malá ztráta materiálu, příprava vyžaduje strojní vybavení.
Při sušení vždy počítejte se ztrátou materiálu na koncích (čelech) 5-15 cm (i u fošen), tam uniká vlhkost nejrychleji a proto je dobré čela zatřít barvou (třeba balakrylem). Čím delší kusy materiálu sušíte, tím menší máte ztráty materiálu, s velkými kmeny se ale zas špatně manipuluje. Na správný průběh sušení má vliv druh dřeva (tvrdší dřeva praskají méně), ale hlavně prostředí a doba sušení: správně se suší minimálně 3 roky (čím pomaleji sušíte, tím méně materiál praská) v prostředí kde je průvan (správná cirkulace zamezuje vzniku plísní), kde nejde přímé slunce a déšť (nesmí tam být příliš sucho ani velké vlhko). Můžete si postavit přístřešek na zahradě (pozor na vlhkost odspoda) půlky kmenů znovu složte na sebe a proložte tenkými lištami. Kůru je nejsnadnější sundat hned, ale tím rychleji dřevo vysychá. Pokud kůru necháte, je tu riziko, že se pod ní chytí plíseň, nebo hmyz. Většinou se vyskytne kůrovec, to sice není velký problém, ale pak nepoznáte jestli dřevěný prach co se z materiálu sype, není od červotoče. Vyberte si podle toho v jak vlhkém prostředí sušíte (já odkůruji obvykle druhým rokem sušení).
Pokud sušíte v prostředí kde máte problémy s plísněmi, nebo dřevokazným hmyzem, určitě hned napusťte dřevo nějakým ochranným prostředkem (dnes v každé lepší drogerii, barvách lacích). Minimálně 4x do roka kontrolujte průběh sušení (nové praskliny, plísně, dřevěný prach od broučků)
Dřevo je hydroskopické, to znamená že neustále pracuje, natahuje vlhkost a reaguje na teplotu, i dobře usušený materiál se nemá vystavovat prudkým změnám, popraskal by. Proto si i suché dřevo ze zahrady nemůžete přenést do vytopeného panelového bytu.
Na kvalitě materiálu se podepíše správný průběh sušení, doba skácení (takový materiál časem nedegraduje). Barvu a hustotu dřeva nejvíc ovlivní jak strom rostl: výživa, vláha…
O tradiční výrobě formiček na perníky:Pokud se zajímáte o výrobu perníkářských forem, doporučují stránky www.staroceskeperniky.cz. Najdete tam krásné nové i historické formy. Pro výrobu se používají dřeva s jemnou strukturou, tvrdá: hrušeň, švestka, třešeň, (ořech) protože měkčí materiály neudrží tak jemný detail (spodní hrana dláta se otlačuje do materiálu, části dekoru se drtí a vypadávají). Formy na máslo se vyráběly kromě měkčích materiálů například také z buku. Většina dlát je pro tuto zdobnou techniku nutné brousit do půlkulata místo do rovna.O nástrojích:V naší dílně pracujeme v 99% s řezbářskými dláty. Práce řezbářskými noži vyžaduje jinou techniku držení a je vhodná v podmínkách, kde nemáte možnost upnout si materiál. Má méně možností řezu (než profilové dláto) a i výrobky nožem mají jiné tvarování (hlavně rovné řezy). Staří mistři, kterým pod rukama vykvétají betlémové figurky se museli své umění dlouhá léta učit. Oproti tomu s řezbářskými dláty je práce snazší (rychle se naučíte základní způsoby držení), efektivnější (materiál je upnutý a můžete nástroj držet oběma rukama, máte víc síly a lépe ji nasměrujete), máte více možností jak tvarovat materiál.
V naší dílně se setkáte hlavně s profesionálními dláty švýcarské značky pfeil.
Pokud uvažujete o koupi dlát. Nechte si poradit od řezbáře, a nikdy nekupujte levné sady od neověřeného výrobce. Vždy kupujte dláto jednotlivě a až pak co si jej vyzkoušíte kupujte další. Podle čeho kupovat je dost složité, podrobně se vše můžete dozvědět navštívíte-li můj kurz, ale základní zásada je nekupovat dláto levnější 200 Kč. Bude mít asi tak kvalitu šroubováku. Cena za slušné dláto se může pohybovat od 300-1200 Kč (a víc, záleží na výrobci, tvaru a velikosti). Čím víc ušetříte při nákupu dláta, tím víc ztratíte času při jeho broušení.
Co se týče výběru dlát, určitě by v každé sadě mělo být 1-2 rovná (truhlářská) dláta (hodně široké a jedno užší), další profily záleží na tom co chcete dělat. Čím jemnější práce (například jemné reliéfy, nebo už zmiňované perníkové formy), tím více dlátek je potřeba.O broušení dlát:Práce s řezbářskými dláty přináší nutnost umět je správně brousit. Dláta se brousí tzv. po ostří (nikdy směrem proti ostří), způsobů je více. Já brousím na malinké elektrické brusce (u malé sady se bez ní obejdete), na karborundovém oboustranném brousku (150/320), na břidlici a na závěr obtahuji arkansasem (kámen s profily pasujícími do vnitřní strany dláta). Arkansasem se střídavě brousí z obou stran dláta (ostatními brousky jen z vnější strany), může se pak ještě krátce obtáhnout na kůži (pevně položené na desce). Výborné jsou také belgické brousky. Máčím vše vodou (lze i pod olej). Nedoporučuji brusné pasty a krouživé pohyby, nebo filcové kotouče, ostří je pak zakulacené.Z literatury:Stále ještě není k tomu to řemeslu odpovídající množství kvalitní literatury. Pokud se chcete řezbářství věnovat, je stejně nejdůležitější praktické zkoušení. Pokud vám něco neporadí nějaký řezbář, z literatury se toho až tolik nedovíte. Z knížek se kterými jsem se setkala je základní poněkud zastaralá Práce se dřevem (Šedý, V., SPN 1979). Všem začátečníkům mohu doporučit jednoduše ale zato přehledně zpracované Řezbářství (Minář M., Grada, 2005), jsou tam ukázány základní techniky a snad všechno vybavení a má u nich šikovné ilustrace. Z dalších je to Pracujeme se dřevem (Patřičný M., Grada 1999). Pokud se chcete něco dozvědět o dřevech a naučit se je rozpoznávat, máte jen malý výběr, protože většina literatury o dřevech není určena pro řezbáře a nemá barevně věrné reprodukce. Mě se nejvíc věrné zdají: Dřevo – obrazový lexikon (Wagenführ R., Grada 2002), nemá ale zajímavý text, najdete tam ale i velké množství exotických dřev. Oproti tomu Dřevo krásných stromů (Patřičný M., Ivo Železný 1998) je napsáno z řezbářského hlediska, ale nenajdete tam třeba přehled tvrdostí. Nejvěrnější reprodukce jsem nalezla v knize Dřevo – historický lexikon (Grada 2005), v původním vydání byly opravdové dýhy, ale výčet dřev není moc široký, zato se dozvíte k čemu všemu se materiál požíval kolem roku 1939. Hezké sochařské motivy lze nalézt v Křivořezání (Stehlík 2000). Vynikající je Pozlacování a polychromie (Losos L., Grada 2005), obsahuje podrobný výčet materiálů a jejich složení a základ technik.Pokud jste objevili nějakou další zajímavou literaturu, ráda se o ní dozvím. Pokud máte nějaký dotaz, neváhejte se zeptat: kurz.rezbarstvi@seznam.cz